Její muž Tomáš Baťa obouval celý svět. Těžko říci, zda obouval i svoji ženu, zda nosila konfekční obuv, střevíce z luxusních řad firmy Baťa, či boty na míru od ševce, jak by to odpovídalo jejímu postavení. Marie totiž v sobě měla pokoru a skromnost a její jediný syn Tomáš chodil v dětství bos stejně jako všechny ostatní děti. Věrně stála po boku manžela, respektovala jeho zaujetí firmou a snažila se být rodinnému impériu i zaměstnancům maximálně prospěšná. „Být panem Baťou je výnosné, být paní Baťovou je přínosné.“ vskutku platilo.

 

Marie se narodila ve Vídni 22. dubna roku 1893. Její otec Ferdinand Menšík patřil k významným osobnostem vídeňského kulturního života, neboť byl universitním profesorem a kustodem císařské knihovny, ale i autorem řady historických knih. Český vlastenec vytvořil pro děti prostředí plné kultury a vědy a poskytl jim dvojjazyčné vzdělání. Marie tak navštěvovala nejen vídeňské školy, ale i brněnské dívčí lyceum Vesna. Vedle němčiny se naučila velmi dobře francouzsky, později si doplnila ještě angličtinu, učila se samozřejmě hrát na klavír, kreslit…, tj. dostalo se jí náležitého vzdělání pro dívku z dobře situované rodiny, od které se očekává, že se adekvátně provdá, povede bohatý společenský život na úrovni, bude řídit chod domácnosti, nikoli, že se bude živit sama. Přesto byla Marie i díky svému vzdělání na svou dobu emancipovaná.

 

Dne 15. dubna 1912 se Marie Menšíková provdala ve vídeňském kostele Páně jednoty sv. Metoděje za o šestnáct let staršího Tomáše Baťu. Vzápětí s ním odešla na Moravu do Zlína do domu, který pro ni nechal upravit architektem Janem Kotěrou a akademickým malířem Františkem Kyselou, a začala zcela jiný život.

Když vypukla 1. světová válka, odejel Tomáš do jejího rodiště – do Vídně, aby se pokusil vyjednat objednávky pro armádu, protože výroba pro nevojenské účely byla podřízena restrikcím. Podařilo se a firma Baťa během války ještě více prosperovala. Denně vyráběla 10 000 párů obuvi. Krátce po vypuknutí války čekalo manžele i osobní štěstí, když se jim narodil jediný syn Tomík.

 

Marie aktivně sledovala profesi svého muže. Do továrny se prý přišla podívat hned ráno po svatební noci. Pro Tomáše Baťu byla firma vždy na prvním místě. I na svatební cestu odejel s novomanželkou až po roce, a když Marie vybrala Řecko a Egypt, vítal to jako možnost seznámit se s dalším možným trhem. Tato skromná a vlídná žena stála svému muži po boku dvacet let, během nichž impérium Baťa rychle rostlo. Firma pronikala na světové trhy, zavedla jednotné ceny končící na slavnou devítku, snížením cen v době krize na polovinu vyprodala sklady, neboť lidé nakupovali boty i do zásoby.

 

Jako žena známého a velmi bohatého muže musela Marie zvládat i některé společenské povinnosti. Nebyla totiž jen ženou významného továrníka, ale i dlouholetého starosty města Zlína. To přepokládalo její účast na řadě akcí. Ale vedla i svůj soukromý společenský život. Jezdila do lázní Luhačovice, do Znojma na vinobraní, do Brna na operu či do divadla a samozřejmě se objevovala i v hlavním městě republiky – v Praze. I po smrti manžela se dále stýkala s řadou významných osobností, přátelila se s Jaroslavem Preissem, dlouholetým ředitelem Živnostenské banky, Jaroslavou Eliášovou, Alicí Masarykovou a dalšími.

 

Jako i jiné dámy z elitních vrstev společnosti rozhodla se Marie věnovat svůj volný čas filantropii. Byla členkou výboru Československého červeného kříže, Odboru ochrany matek a dětí či revizní komise Okresní péče o mládež ve Zlíně. Podporovala mladé rodiny zaměstnanců, těhotné, matky malých dětí, ale i sirotky a osamělé ženy či muže, kterým vzala partnera válka. 

 

Zatímco zaměstnanci podle Bati ztloustnout nesměli, postavil jim jen 90 cm hluboké záchody, Marie se i proto, že byla vynikající kuchařka, po porodu značně zaoblila. V době sňatku byla Marie útlá dívka, ale od přírody měla spíše sklon ke kilům navíc. Asi i proto ráda nosila tmavé barvy, a to i před tragickou smrtí manžela. Ve 20. letech, kdy černé šaty teprve postupně domácněly v šatnících žen, nosila Marie nejčastěji právě jednoduché černé šaty. Ozvláštňovala je zajímavými detaily a doplňky. Přes ramena přehodila barevný šátek, do výstřihu vepnula blýskavou klipsnu v art-deco stylu či rozzářila pleť šňůrou perel. Ráda nosila kožešiny, což odpovídalo aktuální módě. Měla jak luxusní společenskou pláštěnku, tak přehoz z lišky či celé kožešinové pláště. Na všech fotografiích působí velmi elegantně, ačkoli jsou její šaty jednoduché. Repliku Mariiných svatebních šatů mohli v loňském roce obdivovat návštěvníci Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně na výstavě Zlínské nevěsty. Hedvábné šaty zdobené vyšívaným tylem s pětimetrovým závojem byly ušity podle svatební fotografie novomanželů Baťových. 

 

To, že rodina šila v nejlepších salonech, bylo asi samozřejmé. Ostatně, i když chtěla Marie nechat ušít kvalitní oblek Tomíkovi, rozhodla se pro nejlepší pražský módní závod, pravděpodobně tedy salon Bárta. Tomík vyrostl v úspěšného a pracovitého mladíka, ale zároveň měl záliby zlaté mládeže z elitních vrstev. Přitahovala ho rychlost a nebezpečí. Sportovně založený mladík lyžoval, řídil automobil i letadlo, to byly jeho vášně. O to osudnější bylo tragické úmrtí jeho otce.

 

Tomáš Baťa zahynul dne 12. července 1932 při havárii svého letadla, které odstartovalo z Otrokovic navzdory špatným povětrnostním podmínkám. Další ránu zasadil Marii vznik Protektorátu Čechy a Morava. Přestože se jí podařilo pod záminkou návštěvy světové výstavy v New Yorku odejít do Kanady, rozhodla se po dohodě s Janem Antonínem a synem Tomášem, že se do protektorátu vrátí a pokusí zachránit podnik před vyvlastněním. Tato statečná žena podporovala odboj i rodiny vězňů. Přesto ji po válce čekalo ještě větší zklamání. Podnik komunisté znárodnili a Jana nařkli z vlastizrady. Naštěstí se jí podařilo podruhé utéci z Československa do Ameriky.

 

O životě Marie Baťové pak vydala Nadace Tomáše Bati ve Zlíně v roce 2010 knihu Pavla Hajného Marie Baťová První dáma Zlína. Ten Marii charakterizoval v následujících řádcích: „Mariino kouzlo spočívalo odjakživa v osobním styku, jejím vystupování, zázračné schopnosti odhadnout svůj protějšek a zcela podvědomě ale o to účinněji navodit atmosféru hřejivé důvěry. Především muži málokdy dokázali pochopit, čím si je vlastně ta, dnes už přece jen starší dáma, navíc při těle, hned na první pohled získala, ba okouzlila, ale bylo tomu tak, bylo to součástí její osobnosti.“ Marie zemřela 27. února 1954 v USA.